Historie Open Science na MUNI

Open Access iniciativy

Základním dokumentem pro zavádění myšlenky Open Access je v současnosti Berlínská deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem ve vědě a humanitních oborech (Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities), která navazuje na předchozí iniciativy (obě z roku 2003): Budapeštskou iniciativu (Budapest Open Access Initiative) a Prohlášení z Bethesdy o publikování s otevřeným přístupem (Bethesda Statement on Open Access Publishing). Tyto tři dokumenty jsou souhrnně nazývány Open Access BBB iniciativy.

Berlínská deklarace byla přijata v říjnu 2003 na konferenci organizované Max Planck Society v Berlíně. Deklarace navazuje na dva předchozí dokumenty a definuje principy a metody zavádění otevřeného přístupu. Berlínskou deklaraci k 20. únoru 2015 podepsalo 497 institucí z celého světa. Masarykova univerzita se stala vůbec první vysokou školou v ČR, která se k iniciativě připojila (11. října 2010).

Milníky Open Science na MUNI

  • 1. 9. 2006 – Open Access archiv studentských kvalifikačních prací.
    • MUNI jako první VŠ v ČR zveřejňuje práce volně na internetu.
    • Právní podklad: novela VŠ zákona.
    • První Open Access repozitář MUNI.
  • 11. 10. 2010 – MUNI podepsala Berlínskou deklaraci.
    • Morální závazek podporovat/prosazovat principy Open Access, nebýt jen černým pasažérem.
    • Open Access v dlouhodobém záměru MUNI pro roky 2011–2015.
    • Technická implementace repozitáře (nad evidencí publikací v IS MUNI).
  • 22. 8. 2011 – Směrnice rektora MUNI k repozitáři.
    • První interní univerzitní legislativa.
    • Povinnost zaměstnanců ke vkládání zaměstnaneckých děl.
  • 1. 1. 2012 – Institucionální repozitář MUNI.
    • Zahájeno oficiální vkládání prací do repozitáře.
    • Podzim 2012 – ostré spory o povinnosti/dobrovolnosti.
  • 1. 3. 2013 – Novelizovaná směrnice k repozitáři.
    • Krok vzad: rozhodnutí o povinnosti/dobrovolnosti vkládání přeneseno na vedení fakult.
      • Všude zavedeno jako dobrovolnost.
  • 1. 1. 2020 – Projekt „Strategie Open Science na MUNI“.
    • Tříletý projekt (2020–2022) na revitalizaci Open Access a nastavení ucelené strategie pro Open Science.

Open Science na MUNI: Stav a potřeby

Masarykova univerzita zahájila 1. ledna 2020 tříletý projekt koordinovaný ÚVT MUNI, jehož cílem je definovat a nastavit politiku, infrastrukturu a systematickou podporu pro rozvíjení otevřené vědy na MUNI (Open Science, OS). Pod otevřenou vědou zde rozumíme zejména dvě oblasti: vědecké publikace v režimu otevřeného přístupu (Open Access, OA) a výzkumná data sdílená podle principů FAIR (Findable-Accessible-Interoperable-Reusable).

Open Access – otevřený přístup k vědeckým informacím

Masarykova univerzita patřila v nedávné době mezi průkopníky otevřeného přístupu k vědeckým a odborným informacím v České republice. Jako první česká vysoká škola začala v roce 2006 zveřejňovat online všechny vysokoškolské kvalifikační práce, v roce 2010 podepsala Berlínskou deklaraci, v roce 2011 přijala univerzitní směrnici k otevřenému repozitáři MUNI (green OA), implementovala a od roku 2012 zpřístupnila svůj repozitář na internetu, prováděla OA osvětu. Nadějný nástup se však v roce 2013 zadrhl. U některých představitelů akademické obce vedly obavy z možných negativních důsledků otevřeného přístupu k tomu, že začali prosazovat princip předběžné opatrnosti a striktně dobrovolného zapojení. Pod tímto tlakem byla změněna jak univerzitní OA politika (ustoupila od povinnosti výzkumníků otevírat své publikace a vkládat je do repozitáře), tak zejména celková atmosféra a naladění univerzity směrem k otevřenému přístupu. Svou roli v tom sehrály i nejasnosti kolem vývoje OA (spory green versus gold, predátorské publikování), politiky vydavatelů a náklady spojené s otevřeným publikováním u renomovaných vydavatelů, chybějící národní strategie a podpora OA. Vedle těchto vnějších vlivů se projevily také interní překážky: nízké povědomí o skutečných cílech a postupech OA, nedostatečná propagace (osvětu zajišťovali pouze nadšenci zdola, nepodařilo se přenést ji na vyšší úroveň), nezajištěné personální kapacity pro systematickou podporu výzkumníků, nepodařilo se ustanovit vrcholný orgán s dostatečnou reputací, který by se problematikou otevřeného přístupu na univerzitě systematicky zabýval a poskytoval tak kvalifikované podněty vedení univerzity. Ukázalo se, že politika postavená pouze na dobrovolnosti a aktivitě jednotlivců nefunguje: v univerzitním repozitáři končí plné texty necelé desetiny výsledků vykazovaných do RIV. Je zapotřebí jasné směrování a podpora od vedení, komplexní podpůrná infrastruktura, promyšlený systém motivačních nástrojů a cílené podpory výzkumníků.

Vývoj v oblasti vědecké komunikace v posledních letech přinesl řadu nových impulsů pro restart univerzitní politiky otevřeného přístupu: stále častější příklady fungující dobré praxe v oblasti Open Access na předních zahraničních univerzitách; rostoucí tlak evropské komise a poskytovatelů výzkumné podpory na zveřejňování výsledků buď v otevřeném režimu nebo v režimu FAIR v případě dat (povinnosti pro příjemce dotací v H2020 a dalších programech); nové iniciativy na radikální rychlý přechod k OA (Plan S); Akční plán pro implementaci Národní strategie otevřeného přístupu ČR k vědeckým informacím (schválený vládou ČR dne 29. 4. 2019); vznik špičkových výzkumných týmů na fakultách a ústavech univerzity se širokou mezinárodní spoluprací vyžadujících účinnou kvalifikovanou podporu pro otevřené publikování a nově také pro bezpečnou správu, uchovávání a zpřístupňování doprovodných výzkumných dat. Vedle těchto impulsů čekají univerzitu také nové výzvy spojené s přechodem na nové modely financování vědeckých informací – od systému předplatného vědeckých časopisů k autorským poplatkům, vydávání otevřených publikací a další.

FAIR data – sdílení výzkumných dat

Problematika sdílení či publikování výzkumných dat se dostává čím dál více do centra pozornosti politiků, vrcholových manažerů vědy a poskytovatelů dotací jako nezbytný nástroj pro akceleraci a zkvalitnění výzkumného procesu. Slouží k nezávislému ověření výsledků, umožnění reproducibility vědy, znovuvyužití existujících dat pro nové oblasti výzkumu nebo efektivnějšímu nakládání s veřejnými prostředky (sdílení primárních dat získaných z finančně náročných či jedinečných experimentů). Již v roce 2014 zavedl program EU Horizon 2020 povinnost publikovat výzkumná data pro vybrané oblasti výzkumu, následně byla v roce 2017 tato povinnost rozšířena na všechny podpořené projekty. Obdobné požadavky zavedly či připravují další mezinárodní programová schémata. Pod tlakem poskytovatelů dotací se potřeba uchovávat, sdílet a publikovat výzkumná data stává stále viditelnější a aktuálnější také v rámci akademické obce MUNI. Jde přitom na MUNI o zcela novou problematiku, jejíž řešení překračuje v mnoha směrech možnosti jednotlivých vědců a výzkumných týmů.

Nakládání s výzkumnými daty se zásadně odlišuje od postupů zaváděných pro vědecké publikace – výzkumná data mají řadu specifik: nelze požadovat okamžité zpřístupnění („právo“ autorů na první využití); otevření mohou bránit legislativní důvody (citlivé osobní nebo komerční údaje) [1]; velmi různorodý rozsah (od jednotek až po tisíce souborů, v extrémních případech v objemu stovek gigabytů až petabytů); široká variabilita forem (analogových či digitálních), datových formátů a oborových standardů; vysoká pracnost spojená se zpřístupněním dat vyžadující navíc často hlubokou doménovou znalost (uspořádání datových sad, podrobný kontextový a metadatový popis, specifické postupy, nástroje). K tomu přistupuje navíc často chybějící motivace a ocenění akademickou komunitou pro výzkumníky věnující se zpřístupňování dat. A řada dalších. Zatímco v mnoha oborech se zatím stále ještě spíše tápe, v jiných je široké sdílení výzkumných dat již běžnou a nezbytnou praxí – jmenujme alespoň astronomii (virtuální observatoře), biomedicínu (biobanky) či některé sféry humanitního výzkumu (digital humanities). Úspěšně se rozvíjí recenzované vědecké časopisy zaměřené na publikování výzkumných dat [2] či alespoň článků o datech (data papers).

Problematika výzkumných dat je složitá a dosud málo prozkoumaná, představuje mnohé výzvy v oblastech IT, metodiky, kurátorství. Současně ale přináší také nové příležitosti pro profilaci a aktivní zapojení MUNI do evropských a mezinárodních aktivit (European Open Science Cloud, EOSC, aj.). A samozřejmě předpokládá i účinnější podporu výzkumníkům na MUNI při přípravě data management plánů, jejich následných implementacích a FAIRizací v návaznosti na životní cyklus dat. Tím spíše, že se připravují další rozšíření požadavků na výzkumná data – ať již v novém programovém období Horizon Europe nebo v rámci Národní politiky VaVaI 2021+ a návazných intervencí poskytovatelů podpory. V uvedeném kontextu nelze opomenout ani aktuální vývoj legislativy Evropské unie, která poprvé definuje „údaje z výzkumu“ jako legislativní pojem. [3] Vedle výzkumných dat byla zveřejněna evropská strategie také pro průmyslová a komerční data. [4]

[1] Uplatňován je princip „As open as possible as closed as neccessary“.

[2] Zmiňme alespoň časopis Scientific Data z vydavatelství Springer-Nature, https://www.nature.com/sdata/.

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru, která zavádí nový pojem „údaje z výzkumu“. Směrnice bude transponována do českého právního řádu do 17. 7. 2021 formou legislativní úpravy zákona č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje.

[4] European strategy for data. Communication from EC, Brussels, 19. 2. 2020